Menu

Důležité zprávy

Děkujeme všem prvákům, co se přidali do našich řád (a že jich není málo), jste skvělí!

Gymnázium Botičská

Historky

Pracovat se zvířaty přináší vždy nové zkušenosti a spoustu zodpovědnosti. Mimo to se ale často můžou stát opravdu legendární věci, u kterých se budou smát všichni, komu je vyprávíte. (Krom toho zjistíte, že být sousedem s naší školou není zrovna výhodné.) Zde jsme se rozhodli zapsat některé z nich.

Teroristický útok na Ministerstvo spravedlnosti

Stalo se to v roce 2015 v jeden hezký větrný jarní den. Našemu kroužku zrovna dorazila zásilka – velká hnědá krabice zalepená lepenkou – plná cvrčků. Jak je známo, cvrčci jsou velice aktivní a je dobré je dát do studeného prostoru, aby byli pomalejší a plazům se lépe chytali. V té době byl vedoucím kroužku Kryštof, který se rozhodl položit krabici na parapet okna učebny 49. Členové kroužku ho varovali, že se na to takhle jistě zapomene, ale on si trval na svém a my jsme ho samozřejmě respektovali.
Druhý den ráno jsme přišli klidně do školy a netušili, jaké představení se ten den odehraje. Měli jsme zrovna chemii, když pan ředitel Luňák přispěchal do třídy a odvedl si pana profesora Šímu do kabinetu. Aniž bychom se o to snažili, unikla k nám jediná informace z jejich rozhovoru: krabice. Mezi členy kroužku se začalo ozývat hučení, co zaujalo profesory, kteří se nás zeptali, zda o tom něco nevíme. Samozřejmě jsme jim vysvětlili, že jediná krabice, kterou jsme ve škole viděli, byla ta na parapetu. Potom nám bylo sděleno, co se vlastně stalo. Lidé z ministerstva si všimli podivně vyhlížející krabice ležící na zemi takřka před jejich dveřmi a zavolali policii. Ti přijeli plně vyzbrojeni na zneškodnění bomby. Zjištění, že krabice je prázdná pro ně nebylo tak veselé, jako pro nás.
A od té doby se začalo našemu teraristickému kroužku přezdívat teroristický kroužek. 

Špionáž v Ministerstvu spravedlnosti

Druhý nejoblíbenější příběh se opět stal v budově Ministerstva spravedlnosti. V roce 2016 ještě nebyl zámek na gekončících nočních a naše dvě roztomiloučké samičky dokázaly nějakým zázrakem vyklouznout ven. Samosebou jsme z toho byli naprosto zdrcení a trávili dlouhé hodiny hledáním. Po pár měsících jsme náš průzkum ukončili s tím, že musely vyběhnout ven a někde zemřít. Dostali jsme to chovů novou samičku, které jsme pro jistotu pořídili zámek, aby jsme o ni nepřišli.
A asi měsíc na to přispěchal pan ředitel Luňák. Vytáhl z hodiny Tadeáše a nikomu neřekl, co se děje. Jakmile se Tadeáš vrátil, měl úsměv od ucha k uchu a obeznámil nás se situací: našla se jedna samička gekončíka! Jásali jsme jenom chvíli, neboť oni ji nedokázali chytit a to i přes snahu úředníků na ministerstvu, kteří ji polapili do koše na který pro jistotu položili pár bot a pet lahev. To ďábelské monstrum se však dostalo ven dírou, co byla v koši. Po týdnu se jako zázrakem objevila i druhá samička, ta se procházela spokojeně po chodbách naší školy přežraná k prasknutí. 
Potom se zase jednou objevil v naší hodině pan ředitel Luňák a opět vytáhnul Tadeáše pryč. Tentokrát byl jejich lov úspěšný! Tímto chceme také poděkovat lidem z ministerstva, kteří velice svědomitě vybrali neděravý koš a zachránili naší gekončici.